Užívání těkavých látek dětmi z etnických minorit

Autor: Naďa Serafínová | 10.10.2018 o 18:53 | Karma článku: 0,00 | Prečítané:  421x

Inhalování těkavých látek je jednou z nejvíce rizikových forem užívání drog. Zároveň o něm existuje relativně málo informací. Těkavé látky jsou zpravidla zneužívány k ovlivnění prožívání a chování.

Jedná se o běžně dostupné látky, které jsou součástí běžně dostupných produktů jako jsou různá ředidla a rozpouštědla, čistící prostředky, lepidla, odlakovače nehtů, deodoranty, náplně zapalovačů apod. Tyto látky jsou vysoce lipofilní, a proto mají tendenci vázat se do orgánů bohatých na lipidy, jako jsou např. mozek, játra, nadledviny, kde působí vysoce toxicky.

Účinky trvají pouze několik minut a proto uživatelé pokračují v inhalaci až několik hodin, což s sebou přináší riziko ztráty vědomí až smrti (NIDA, 2010). Jedním z hlavních dlouhodobých následků chronického užívání je zejména poškození mozku a dalších částí CNS.

Autoři článku zmiňují v souvislosti s užíváním těkavých látek zajímavý statistický paradox – celoživotní prevalence užívání dle údajů z dostupných studií klesá s rostoucím věkem. Tedy čím nižší věk respondentů, tím větší celoživotní prevalence (studie SAHA, Blatný et al. 2004):

  • U 12 letých chlapců 8% a u dívek 5%
  • U 14 letých chlapců 4% a u dívek 5%
  • U 16 letých chlapců 4% a u dívek 3%

V této souvislosti se nabízejí jen dvě logická vysvětlení těchto dat: Buďto starší respondenti své zkušenosti s těkavými látkami ve vyšší míře tají, anebo ohrožené cílové skupiny tvoří děti, které např. nepokračují ve studiu na střední škole (většina drogových studií mládeže je organizována s pomocí základních a středních škol), případně opakují poslední ročníky školy základní. Toto může nasvědčovat hypotéze autorů, že uživatelé se rekrutují u dětí a mladistvých ze sociálně vyloučených lokalit a etnických minorit a že se jedná o příslušníky sociálně nejslabších skupin se špatnými školními výsledky, děti nepokračují dále na střední škole a de facto z monitorovacího systému vypadávají. Tuto a další hypotézy dále autoři zkoumají pomocí kvantitativních a kvalitativních metod s následujícími metodami a závěry:

  • Pro kvalitativní výzkum byl zvolen dotazník, osloveno bylo celkem 2064 institucí/služeb (adiktologické služby, ambulance dětských psychiatrů, pediatrů a pneumologů, dětské domovy, výchovné a diagnostické ústavy, pedagogicko-psychologické poradny). Odpovědělo celkem 176 zařízení (respondence 8,5%). Z kvalitativní části vyplynuly následující výsledky:
     
  • Přibližně pětina zástupců zařízení, kteří se zúčastnili kvantitativního screeningu se ve své praxi setkává s uživateli těkavých látek (nebo se tak domnívá)
  • Počet klientů jednotlivých zařízení je značně proměnlivý v rozsahu 1 – 70 klientů (na počet klientů odpovědělo pouze 30 zařízení), průměr 9,5, směrodatná odchylka 15,7
  • Z geografického hlediska je zajímavé, že mezi čtyřmi zařízeními s nejvyššími deklarovanými počty uživatelů jsou tři zařízení z Brna (území Brno-sever)
  • Expertní odhady respondentů o deklarované příslušnosti k národnostním menšinám ukazují, že mezi uživateli příslušníci etnických menšin převažují (59%), a to výrazněji ve věku do 15 let (68%).
  • Respondenti byli požádání o expertní odhad, zda uživatelů s problémy s těkavými látkami spíše přibývá nebo naopak ubývá. Zatímco čtvrtina respondentů se domnívá, že je takových uživatelů ve srovnání s předchozími roky méně, nárůst deklaruje pouze 17% oslovených.
  • Kvalitativní výzkum byl proveden pomocí hloubkových rozhovorů vedených s 11 informanty (celkem 8 pediatrů, dva vychovatelé z dětských domovů, jeden psycholog z pedagogicko-psychologické poradny). Cílem bylo podrobněji popsat populaci uživatelů těkavých látek, verifikovat data získaná dotazníkovým šetřením a doplnit je o detailnější popis užívání a problémů s nimi spojenými. Z kvalitativní části výzkumu vyplynulo následující:
     
  • Nejčastější příznaky užívání inhalantů jsou následující:
    • Typický zápach v případě, že je uživatel „přistižen“ krátce po inhalaci
    • Pozdní návraty domů, jejichž nejčastějším důvodem je snaha o maskování užívání (uživatel čeká, až „vyčichne“)
    • Projevy akutní intoxikace které se manifestují v chování (halucinace, bludy, zmatenost, úzkost, agrese atd.)
    • Absence ve škole, které mohou být způsobené užíváním během vyučování nebo únavou z předchozího dne
  • Z hlediska incidence užívání se objevují různé názory poukazující jednak na určitou uzavřenost skupin uživatelů a druhak na to, že nelze problém omezit pouze na jedinou etnickou skupinu:
    • „Asi všichni nebo skoro všichni (pacienti užívající inhalanty) jsou z jedné komunity (jmenuje místní název), jsou mezi nimi sourozenci i širší příbuzní, ... jedná se o rozvětvenou cikánskou rodinu“.
    • „...to se nedá takhle říct, že bych je mohla takhle totálně zjednodušit. Mám tu Romy, Čechy, ale i Ukrajince. To, že čichají, je nepojí s nějakou etnickou příslušností. A mám podezření, že tu čichají i ti z lepších rodin, a ne jen čichají...“

Na základě výše uvedeného dospívají autoři k následujícím závěrům:

  1. Mladí pacienti / klienti, kteří mají problémy s inhalanty, přicházejí s odborníky do styku.
  2. Významnou část (více než polovinu) z nich tvoří příslušníci romského etnika.
  3. V péči odborníků převažují mladší uživatelé do 15 let věku nad věkovou kategorií 15–18 let.
  4. Z hlediska drogové kariéry uživatelů spadá iniciace inhalanty do období kolem 10 let věku, vrchol užívání je před 15. rokem.
  5. Uživateli inhalantů jsou významně častuji chlapci než dívky.
  6. Užívání inhalantů je omezeno na určité lokality nebo komunity, je asociováno s nižším socioekonomickým statusem.
  7. Zdá se, že některé regiony jsou užíváním těkavých látek zasaženy více než jiné.
  8. Významným faktorem je v užívání inhalantů dysfunkční rodina.
  9. Odborníci (lékaři) se na problematiku návykových látek přímo nezaměřují, proto je identifikace případného užívání a časná intervence ztížena.
  10. Nízká respondence v kvantitativní části výzkumu může ukazovat na nezájem o problematiku užívání těkavých látek.

Kritické zhodnocení

Dle mého názoru se jedná o velmi cenný pokus o vhled do velmi obtížně zkoumatelného a zároveň z adiktologického hlediska velmi aktuálního problému. Přesto je nutné zmínit některá omezení výzkumu, které nicméně autoři výzkumu sami zmiňují a nijak nezastírají.

Co se týče kvantitativní části sami autoři zmiňují nízkou respondenci, která je navíc nerovnoměrně rozložená mezi jednotlivými typy zařízení: U adiktologických služeb je celková respondence velmi malá (3,8%, veškeří respondenti jsou pouze z psychiatrických léčeben a klinik (7%), u detoxikačních jednotek, stacionárních programů a terapeutických komunit je respondence 0%). U ambulantních lékařů je respondence výrazně vyšší (9,4%). Je tedy zřejmé, že studie se opírá zejména o zkušenosti pediatrů a dětských psychiatrů a psychologů, kteří se ale často pouze domnívají zda má pacient nějaký problém s inhalanty (nejedná se o primární diagnózu). Data z povahy věci nejsou reprezentativní a jejich širší zobecnění je tedy omezené. Neúčast respondentů z oblasti řady adiktologických služeb může ukazovat na to, že uživatelé tyto služby nevyužívají, resp. se s nimi míjí a tedy na relativní nedostupnost těchto služeb ve vztahu k cílové skupině.

Účastníci kvalitativního výzkumu byli vybrání cíleně přes instituce. Za zásadní zjištění, které dle autorů významně ovlivňuje validitu studie, je nutné považovat skutečnost, že oslovení experti ve svých odhadech o užívání těkavých látek svými pacienty často vycházejí pouze z nepřímých vodítek (chybí primární diagnóza). Ve výzkumném souboru deklaruje nejistotu ohledně užívání většiny domněle užívajících klientů 7 z 11 expertů. Viz např. následující tvrzení: „O tom toluenu bych se těžko dozvěděla jenom z jejich návštěv u nás... Ta dečka to nijak netají, na té ulici (jméno ulice) je běžně potkáváte, zůstávají tam po nich prázdné sáčky nebo nádoby, jenomže bavte se o tom s jejich rodiči...“. Takovéto tvrzení působí spíše jako subjektivní pocit na základě analýzy okolí než jako přesná diagnostika (která ale, jak již bylo uvedeno výše, z principu věci často ani není možná).

S ohledem na výše uvedené nepovažuji např. tvrzení, že většina uživatelů jsou příslušníky etnických menšin, za prokázané, protože se jedná o subjektivní odhad informantů. I přesto však celkově považuji tento článek za velmi cenný vhled do této málo zkoumané a aktuální adiktologické problematiky.

 

 

Zdroje

 

Vacek, J., Šťastná, L., Milovský, M., Adámková, T., Šejvl, J., Holcnerová, P. (2010). Užívání těkavých látek dětmi z etnických minorit: výsledky pilotní studie. Adiktologie, (10)4, 214–225.

Blatný, M., Hrdlička, M., Květoň, P., Vobořil, D. & Jelínek, M. (2004). Výsledky české části mezinárodního projektu SAHA I.: deskriptivní analýza rizikového chování a rizikových a protektivních faktorů vývoje mladistvých z městských oblastí. Zprávy – Psychologický ústav AV ČR, 10, 1–35.

 

 

 

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

Píše Ivan Mikloš

Priznám sa, mám veľké obavy (píše Ivan Mikloš)

Bojím sa toho istého, čoho Steven Pinker.


Už ste čítali?